Rezidenční sektor v Evropě patří mezi hlavní zdroje emisí skleníkových plynů – v největších ekonomikách EU přímé emise z domácností tvoří 7–14 % všech emisí, tedy stejně nebo více než průmysl. Z analýzy Allianz Trade vyplývá, že dosáhnutí uhlíkové neutrality v roce 2050 v sektoru bydlení bude stát 4 nejsilnější ekonomiky EU (Německo, Francie, Itálie, Španělsko) přes 3 biliony euro. Investice však přinesou i růst HDP a nová pracovní místa.
Sektor rezidenčních nemovitostí je významným, ale často podceňovaným zdrojem emisí skleníkových plynů v Evropě. Přitom dekarbonizace bydlení je klíčová pro dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050. V hlavních evropských ekonomikách (Německo, Francie, Itálie, Španělsko a Nizozemsko) tvoří přímé emise z domácností 7 až 14 % celkových emisí dané země, což je srovnatelné s emisemi z průmyslu. Pokud se započítají i nepřímé emise, může se tento podíl zdvojnásobit.
„V Německu jsou obytné budovy zodpovědné za 14 % celkových emisí, což je srovnatelné s průmyslovým sektorem. Itálie a Francie následují těsně za Německem, kde emise z obytných budov tvoří 13 %, resp. 12 % celkových emisí. I v zemích jako Nizozemsko (11 %) a Španělsko (7 %), kde je elektřina čistší nebo poptávka po vytápění nižší, představují domácnosti stále významnou část emisí,“ říká Kateřina Kirakosjan, country manažer Allianz Trade v České republice.
Údaje odrážejí pouze přímé emise, tedy emise spojené s vytápěním prostor a ohřevem vody, chlazením, větráním, osvětlením a používáním domácích spotřebičů. Pokud se zohlední i nepřímé emise, uhlíková stopa sektoru rezidenčních nemovitostí se podstatně zvýší. „Do kategorie patří emise z předvýrobních a následných činností, jako je výroba stavebních materiálů, stavební procesy, údržba a produkce odpadu. Podle zprávy OECD z roku 2023 se podíl rezidenčních nemovitostí na celkových emisích v zemích OECD zvyšuje z 11 % na 23 %, pokud se právě započtou dohromady přímé i nepřímé emise,“ vysvětluje Kateřina Kirakosjan.
